Austrálie - cestování jinak
Autostop není v Austrálii zrovna běžný. Počet stopařů, které jsme za celou cestu potkala se dá spočítat na prstech ruky a většina z nich podle svého zevnějšku možná čeká na svůj “taxík” ještě teď. Fronty a hádky s ostatními kolegy tedy nehrozí. To ale neznamená, že nefunguje. Pomineme-li občasné čekání (rekord devět hodin) způsobené hlavně malou hustotou dopravy, obvykle jsme zmizeli ze silnice do jedné hodin. Ve většině státu Australské federace je stopování ilegální. Setkání s policií vypadá obvykle takto (pokud vůbec zastaví): “Víte, že tady nesmíte stopovat?” “Opravdu?” “Ano, ale stejně žádný autobus nejede, tak se jenom moc nepleťte do silnice a hodně štěstí.”
Na zdvižený palec podle našich zkušeností reagovali nejlépe řidiči v obydlených částech, zejména na venkově. Geograficky řečeno, stop jde velmi dobře okolo celého východního pobřeží a odpovídajícímu pásu do vnitrozemí, s vyjímkou severu a západu. Šance na odvoz jsou přímo úměrné s kvalitou silnic: cesty pro 4WD jsou někdy krajně nevyzpytatelné. V naprosto odlehlých regionech, jako například Kimberleys, nejezdí navíc nikdo jiný než turisti ve čtyřkolkách, jejichž vozidla jsou zcela naplněná k prasknutí a místo jednoduše nemají.
Nepřítelem číslo jedna jsou vzdálenosti. Naplánovat cestu okolo Austrálie se jeví poměrně jednoduché, až do té doby, než zjistíte že každodenní “polykání” stovek kilometrů je hrozně únavné. Dva měsíce jsou minimum pro cestu kolem celé Austrálie, ale doporučujeme více. Druhým nepřítelem je sluníčko, které je zvláště v letních měsících vražedné. Vybavit se množstvím vody, zejména před cestou mimo civilizaci, je více než rozumné.
Za mě určitě země kterou stojí za to procestovat.